Více operačních systémů na jednom pc s pomocí VMware (XP + Linux) 2/2

V minulém díle jsme si vysvětlili, jak vytvořit a nastavit virtuální počítač ve VMware Workstation a jak jej vybavit operačním systémem. Sestavili jsme dva stroje a vybavili je OS Windows XP SP3 a Backtrack Linux 4 beta...

<script type='text/javascript'></script>

Týmy (Teams)

Jako týmy se ve VMware označují skupiny virtuálních PC, které spolu nějakým způsobem souvisejí. Výhoda týmů je v tom, že je možné spustit jedním klikem několik strojů najednou, kupříkladu klienta, server a databázi. Dále je možné nastavit prodlevu mezi spuštěním jednotlivých členů týmu, takže nebude docházet k odesílání dotazů klienta ještě před spuštěním serveru. Současně při postupném spouštění nedojde k přetížení procesoru.
Velmi zajímavá je možnost vytvoření speciálního segmentu sítě, ve kterém komunikují jednotlivé Virtual Machines v týmu. Označuje se jako LAN segment a umožňuje samozřejmě komunikaci mezi členy, ale hlavně absolutní odloučenost od ostatních segmentů - není tedy možné se z venkovní sítě (např. z domácí sítě nebo z internetu) dostat do takového LAN segmentu.

VMware podporuje také vytvoření vlastního proxy serveru, přes který je pak možné bezpečně sdílet například internetové připojení hosta podle nastavených pravidel. Pro komunikaci mezi jednotlivými VM je samozřejmě možné nastavit network bandwith a packet loss.
Celý tým je následně možné monitorovat zmenšeninami ploch jednotlivých počítačů. Dají se dokonce zvětšit, což umožňuje rychlou, ale přesnou kontrolu ostatních strojů bez opuštění stávajícího.

Vytvoření týmu

Pro vytvoření týmu je nutné vypnout všechny zapnuté virtuální stanice. Je také záhodno si promyslet jaké stroje se budou do týmu hodit. V naší příkladové situaci přidáme do týmu Linux a Windows XP - je tedy zřejmé, že není nutná kompatibilita systémů.
V domácím menu zvolíme možnost New Team se symbolem několika propojených počítačů a spustí se průvodce vytvořením nového týmu. Celý tým nejprve pojmenujeme a zvolíme umístění.

Zvolíme vybrané virtuální stroje, které chceme, aby tým obsahoval.

Podle potřeby vytvoříme jeden nebo více oddělených LAN segmentů popsaných výše a pokračujeme síťovým nastavením. Zvolíme prozatím NAT, jednotlivé síťové segmenty si popíšeme níže a klikneme na Finish.

Všechny zvolené systémy se přesunou pod jednu záložku, ke které lze přistupovat klasicky z hlavního menu. Tlačítkem Edit team settings je možné nastavit další parametry týmu, v záložce Virtual Machines pak i onu prodlevu při startu. V záložce LAN Segments můžeme nastavit šířku pásma a ztrátovost paketů, když je budeme potřebovat.

Tým spustíme kliknutím na tlačítko Power on this team.
Celý tým se dá smazat v záložce týmu při kliknutí na Team -> Delete from disk -> Delete.
Pozor, druhá možnost Delete Team and VM's vymaže také celé virtuální stroje!

Síťové segmenty

Již při instalaci si VMware vytvoří dva síťové adaptéry VMnet1 a VMnet8. Oba se starají o komunikaci mezi virtuálním počítačem (guest) a fyzickým hostujícím počítačem (host).
VMware Workstation obsahuje v základním nastavení dva typy segmentů:
NAT - Jméno od zkratky Network Address Translation, tedy překládání síťových adres. Tento segment umožňuje sdílet IP adresu hosta a "skrz" něj se připojovat k jeho síti. Ve většině případů se využívá pro připojení virtuálního počítače k internetu. Náleží k němu síťový adaptér VMnet8 a DHCP server mu přiděluje adresy s maskou podsítě 255.255.255.0 a IP podsítě je 192.168.168.0, tedy IP virtuálního počítače připojeného k internetu přes NAT (a tedy VMnet8) může být třeba 192.168.168.132.

Host-only - vytváří síť, která je celá obsažena v hostujícím počítači. Zprostředkovává spojení mezi virtuálním strojem a hostujícím počítačem - například pro sdílení souborů.

Další možností je použít funkci přemostění připojení na jiný adaptér (bridged connection), čehož se dá využít třeba při připojování Virtuálního stroje k VPN.
Celé nastavení sítě pro VMware se nachází v Edit -> Virtual network editor, kde je také možné upravit si své vlastní segmenty a vytvářet nové.

Síťová připojení jednotlivých strojů je možné změnit při aktivní záložce počítače ve VM -> Settings (ctrl + d) -> network adapter.

Komunikace našich VM's

Nastavíme tedy jak u Linuxů, tak u Win XP jako síťový adaptér NAT a spustíme oba stroje.
Windows se hned chytne a vše nastaví, můžeme na zkoušku pingnout třeba google.com - tím si ověříme, že nám funguje internet. Aby byl Win XP dostupný pro ICMP echo (ping) na lokální síti (z Linuxu), je nutné nastavit bránu firewall, aby ping pouštěla dovnitř - povolit ICMP echo pro připojení k místní síti.

V příkazovém řádku je možné zjistit příkazem ipconfig aktuální IP adresu, u mě byla přidělena adresa 192.168.168.131.

U Linuxu je práce o něco delší - na řádkovém rozhraní je nejprve nutné se přesunout do kořenového adresáře příkazy cd .., aktuální adresář zjistíme příkazem pwd a obsah adresáře příkazem ls. Když jsme v kořenovém adresáři, můžeme nakonfigurovat připojení příkazem etc/init.d/networking start

a zkontrolovat správné nastavení příkazem ifconfig.

IP adresa byla přidělena - inet addr:192.168.168.132.

Nyní můžeme pingnout XP - ping 192.168.168.131 a z XP můžeme pingnout Linuxe (přepínání aktivních systémů se provádí pomocí Ctrl + Tab) - v cmd ping 192.168.168.132, tím ověříme, že jsou oba systémy viditelné.

Teď přichází na řadu netcat, který použijeme k zisku příkazového řádku. V Linuxu (v Backtrack) je netcat implementován rovnou, do XP je nutné jej stáhnout. Adresář rozbalíme, pro lepší mobilitu rovnou na C:/, a spustíme rovnou netcat, který bude čekat na naše připojení z linuxu (tzv. bind shell) příkazem nc -lvp 4444 -e cmd.exe, který říká, že má netcat naslouchat (listen -l, verbose -v, on port -p) na portu 4444 s připraveným (-e cmd.exe) příkazovým řádkem.

Z linuxu se připojíme příkazem nc -v 192.168.168.131 4444 a v následném vzdáleném příkazovém řádku napíšeme například příkaz ver, který vypíše verzi operačního systému - důkaz, že jsme opravdu na XP.

VMware Workstation je opravdu velmi silný a užitečný program, který skýtá neuvěřitelné možnosti využití. Jako virtuální laboratoř pro různé pokusy jej využívám velmi často. Pravou sílu a krásu předvádí na čtyř-jádrových procesorech v 64-bitové verzi. Nechávám konec tohoto dvoudílného seriálu otevřený, proto pište komentáře nebo otázky k oběma článkům, není problém některé aspekty dovysvětlit nebo rozšířit.